Roubené dřevostavby
Zatímco montované dřevostavby oslovují zejména nízkou cenou a rychlou realizací, masivní dřevostavby upoutají svým vzhledem, který může připomínat roubenky staré stovky let. Taková stavba navozuje pocit bezpečí, pohodlí a komfortu. Masivní stavby ze dřeva tvoří zejména sruby a roubenky.
Roubenky patří k nejvýraznějším architektonickým prvkům českých vesnic. V dnešní době ale zdaleka nepatří pouze do skanzenu, ale tvoří součást moderního bydlení. Svým obyvatelům poskytují pocit klidu, bezpečí a komfortu, ať jde o dům pro celoroční bydlení nebo třeba jen na víkendy a dovolené.
Roubenky mají rozdílné tepelné vlastnosti než stavby z betonu a zdících materiálů či lehké montované dřevostavby. Dřevo jako materiál má přibližně stejnou schopnost akumulovat teplo jako stejný objem betonu a díky tomu je roubená konstrukce vysoce tepelně akumulační. Dřevo má ale naopak zhruba desetkrát nižší tepelnou vodivost, takže se celý objem stěn a konstrukce ohřívá a ochlazuje mnohem pomaleji, než konstrukce z betonu. Celá konstrukce se také chová velmi zajímavě při vytápění. Po zapnutí zdroje tepla dojde nejprve k ohřátí tenké povrchové vrstvy dřeva a teprve následně k prostupu tepla celou konstrukcí. Tím dochází k relativně rychlému vytopení celého objektu a je možné využívat méně výkonných zdrojů tepla. Při vytápění budovy se tak neprojevuje určitá setrvačnost známá ze zděných staveb. Po vypnutí zdroje tepla dodává celá konstrukce teplo zpět do objektu. Pokud má stavba dobré tepelně-izolační vlastnosti, stabilizuje vnitřní teplotu podobně jako domy z betonu.
Z technologického hlediska jde o velmi pevnou a stabilní stavbu s minimálními nároky na základovou konstrukci. Stavba roubenek má dlouhou historii, během které byly používané postupy vylepšeny až k dokonalosti. V minulosti se pro stavbu vůbec nepoužívalo základů, roubenky se umísťovaly pouze na srovnaný terén, někdy šlo pouze o položené ploché kameny. Roubená konstrukce využívá spoje trámů „na rybinu“, které se sami působením gravitace stahují do středu stavby. Budova tak dosahuje obrovské pevnosti a stability i v případě promrzání základů. Z historie jsou známy případy, kdy se roubenky působením různých přírodních sil (sesuvy půdy apod.) posunuly až o několik desítek metrů po svahu a jejich konstrukce zůstala nepoznamenána. V dnešní době se základová deska pod roubenku používá zejména jako minimum pro zavedení inženýrských sítí, nikoliv pro dodání stability objektu.
Roubenky mohou být stavěny z čerstvého i vysušeného dřeva. V případě stavby z čerstvého dřeva je nutno počítat s jeho vysycháním. Aby toto vysychání nebylo brzděno péry s vloženou izolací, která se vkládají do spár, jsou tato péra do stavby vkládána až po jejím vyschnutí. Tím je docíleno dokonalého proudění vzduchu a tedy důkladnému vysušení konstrukce. Díky tomuto postupu dojde také k maximálnímu stlačení rybin, které spojují trámy v rozích budovy.
Pokud se staví z vysušených hranolů, není nutné výstavbu přerušovat kvůli vysychání dřeva. Vysušené dřevo je stabilní, nekroutí se a nepraská. Spáry jsou tvořeny stykem trámu s podélným zajištěním pero-drážka, takže je spoj maximálně pevný. Díky spárovému spoji má budova nižší tepelné ztráty a napomáhá tak k úsporám na vytápění. Hranoly bývají vysušeny až na 14 % obsahu vody, díky čemuž minimálně vedou teplo, jsou výborným izolantem a minimalizují riziko napadení stavby škůdci.